pátek 8. listopadu 2013

Udivuje mne proměnlivost oblohy. Všechny nebeské děje vychází stále ze stejné zákonitosti, přesto je obloha každým dnem, hodinou, ba každou vteřinou jiná. Každou chvíli je nová a tento okamžik už se nikdy nezopakuje. Každý den se o tom znovu přesvědčím, když se podívám na nebe a musím říci: Takové ještě nikdy nebylo, takové jsem ještě neviděla ...
Zachycené okamžiky ... Jediným naším vlastnictvím jsou prožitky Srdce. Nepatří nám žádná věc, žádný člověk nebo dílo. Naším skutečným vlastnictvím jsou naše prožití. Ta si neseme stále s sebou. V sobě. Napořád.
Avšak jen skutečná prožití - ta, která jsou dostatečně hluboká, aby se vepsala do Srdce, do nás samotných. Bohatý je člověk ten, který každou chvíli prožívá. Poznává a roste, sílí, uzrává. Poznává, co Srdce prožívá. A ono mu poví, jak/co je dobře. Ono to cítí. Prožitím a cítěním se probouzí poznání a vědění.
Tak potom člověk dobře žije v přítomnosti a tvoří dobré základy své budoucnosti ...  

A to je ten největší dar daný člověku: dar života a možnosti jeho vědomého prožívání.

Poděkujme za to poznáním té pravé cesty a jejím následováním. To je pro člověka zároveň tou největší odměnou a štěstím.
Na bude stále bohatnout o ta nejkrásnější prožití a platit za užitečnou součást všeho světa...











      



7 komentářů:

  1. je to tak:-) vše se stále mění... opravdové se prohlubuje, roste..
    krásná slova i obrazy..
    dnes jsem v úvodu knihy o l. meitnerové potkala krásnou větu:-) "... v těžkých časech neztrácet naději a nezapomínat, že nenávist i rezignace jsou životní programy naprosto neplodné.." (ivo kraus)
    přeji krásný den:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :) ... a dokonce asi nejen neplodné, ale přímo sžíravé ...

      Smazat